Jeho císařské a královské Veličenstvo Karel IV. vydalo za dob svého panování výnos o osazování vhodných svahů vinicemi. A protože ho doteď nikdo nezrušil a protože Městská část Praha 1 si svého panovníka váží a respektuje jeho vůli, obohatily terasu domu s pečovatelskou službou U Zlaté studně, ležícího přímo v podhradí, nové rostliny burgundské odrůdy.
„Zahradní terasu našeho domu s pečovatelskou službou U Zlaté studně zdobí už od jeho vzniku na počátku tisíciletí vinná réva a každoroční krásnou tradicí je posezení obyvatel domu a slavnostní ochutnávání čerstvých hroznů. Proto jsme také rádi vyslyšeli výzvu Cechu českých vinařů, který nám připomněl výnos Karla IV.,“ prohlásil starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, který si splnění výnosu slavného českého a evropského panovníka vzal osobně na starost.
„Vinná réva sbližuje lidi i národy,“ připomněl čestný předseda Cechu českých vinařů Jiří Čábelka, podle kterého víno zároveň povzbuzuje národní cítění a identitu. Vyzdvihl také důležitý přínos výzvy Cechu českých vinařů, která směřovala ke starostům měst a obcí. „Nezáleží ani tak na odrůdě, kterou na vhodných svazích vysázejí, ale hlavně na tom, že si obce všimnou jednotlivých často nevzhledných míst, která díky révě zkrášlí své okolí.“
To se však netýká DPS U Zlaté studně, jehož zahrada i celý areál jsou od samotného počátku moc pěkné a díky péči zaměstnanců i samotných seniorských obyvatel průběžně získávají na kráse i útulnosti. „Věřím, že perkmistr Jeho císařského a královského Veličenstva by byl určitě spokojený,“ konstatoval při příjemném posezení u malé vinice i záhonu nádherných růží Oldřich Lomecký.
Perkmistr byl královským úředníkem, který vhodné svahy obhlížel a jejich majitelům nařizoval, aby je neprodleně osadili. Protože byl Karel IV. moudrým a realistickým panovníkem, pouze nenařizoval, ale také nabízel. V tomto případě všem, kteří svahy osadili, udělil dvanáctileté daňové „prázdniny“; od třináctého roku pak králi platili půl džberu vína. Ti, kteří byli v nájmu, navíc platili majiteli půdy desátek.
Po třinácti letech platnosti nařízení bylo vína v zemi tolik, že král v období od svatého Havla do svatého Jiřího zakázal dovoz zahraničního vína. „Důležité je také vyzdvihnout, že k výnosu o osazování vhodných svahů vínem stačila králi jedna strana dokumentu, která dokonce obsahovala i tresty pro ty, kteří by snad chtěli vinařům na vinicích škodit,“ ocenil Jiří Čábelka.
A tresty to byly přísné: kdo škodil ve dne, přišel o pravou ruku. Mohl se ale vykoupit dvaceti kopami stříbrných. Kdo škodil v noci, dopadl hůře – propadl hrdlem. V obou případech navíc zločinci propadl veškerý majetek ve prospěch perkmistra. Kdo by škůdce ve vinici přistihl a zabil ho, musel na tělo oběti položit dva haléře, aby učinil spravedlnosti za dost a unikl trestu.
Bodejť by pak nebylo v zemi hodně vína…